Asi každý se rád směje. Nevím, jestli se dá humor vypěstovat, ale spíš
ho buď máte, nebo nemáte. A já tímto vzdávám hold všem, kteří umí
rozesmát druhé. To je prostě dar k nezaplacení. Nemluvím teď právě
o typických bavičích, kteří jsou všude středem pozornosti, ani
o ironických glosátorech, kteří každou situaci vtipně dementují. Baví
mě ti nenápadní, kteří nečekají na potlesk a možná si ani vtipní
nepřipadají. Jen tak prostě sem tam něco utrousí a vám to zkrátka
spraví den.
Když se Čárka vrátila z divadla, rozhodla se, že musí konečně
vypátrat, odkud šlo to záhadné světlo. Vyběhla do prvního patra a
šmejdila kolem dveří bytů, které by mohly sousedit s výtahovou šachtou.
Na jmenovce si přečetla: „Č-es-t-mír Kro-pí…,“ ale byt pana Kropítka
se zdál být od výtahu moc daleko. Na vedlejších dveřích přelouskala:
„Á-g-n-es Ro-z-pus-ti-lá.“ Tak tady to bude. Kdybych se tak jen mohla
dostat dovnitř. V tom si všimla, že okno do kuchyně paní Ágnes je
pootevřené. Vyskočila na parapet a opatrně vklouzla dovnitř.
Když Koule zjistil, že Čárka nebyla celou noc doma, už o ní začínal
mít strach. To, co říkaly ty kočky, neznělo moc přátelsky. Už dnes
večer je ten kočičí sněm. Do té doby musí Čárku najít a varovat ji.
V domě ji nenašel, a tak se vydal za Hihňalem do knihovny, jestli ji
nenajde tam.
Čárka se v cizím bytě plaše rozhlížela. Aby ji tak někdo načapal.
Ale bylo tu úplné ticho. V kuchyni nenašla nic zajímavého a tak se
plížila dál ke dveřím do pokoje. Sotva strčila čumák dovnitř, ozvalo
se: „No jen pojď dál, ty zvědavko!“ Čárka se zarazila, paní Ágnes
k ní seděla zády u svého kosmetického stolečku a vykládala karty.
Čárka zůstala ostýchavě stát mezi dveřmi.
Po celém týdnu ve škole přišla sobota. Čárka si šla hned po ránu
zaběhat a Koule se konečně vrhnul na malování. Sestavil si malé zátiší
z PET láhve, knihy a kravaty, nu což, na to, aby si vytříbil techniku, to
bylo dobrá kombinace. A pustil se do díla. Když měl načrtnuté základní
obrysy, ozval se výtah jedoucí vzhůru. Zastavil v nejvyšším poschodí.
Koule se rychle schoval. Z výtahu vystoupil pan Kropítko, v náručí štos
knih a chystal se je zřejmě uložit do knihovny, když v tom se zarazil a
nasál vůni terpentýnu. Odložil knihy na stůl a prohlíží si pejskovo
prozatímní dílo. Přečíst celý příspěvek »
Jistě je znáte, zvoní u dveří a chtějí vidět vaše vyúčtování
elektřiny. Slibují slevu. Tento měsíc jsem měla „štěstí“ hned na
troje snaživce ušetřit naší domácnosti nějakou tu kábli. První to vzdal
po té, co jsem nemohla najít smlouvu. Ani nevím, od jaké byl firmy. Ale
tuhle tu zazvonili dva mladíci. Byli vyfešákovaní jak do tanečních a
voněli na 5 metrů. Hoši se ptali, jestli mám doma rodiče, což jim hned
v úvodu připsalo body. Přečíst celý příspěvek »
Kamarád, dlouholetý šéf/redaktror různých počítačových
magazínů Tomáš Zvelebil mě požádal, abych mu napsala, jak hrajou
počítačové hry maminy. Mé ukecané já mělo vážně problém natlačit se
do 1200 znaků. Když jsem se po napsání úvodu zeptala na požadovanou
délku článku, zjistila jsem, že už jsem ji jen tím úvodem přetáhla.
Zkracovala jsem, jak se dalo, ale stejně mám dojem, že je to jakési náhle
uzavřené. Nu což. Nedávno to vyšlo v časopisu Frag a já
předávám:
Milí přátelé, objevila jsem skvělý blog novinářky Barbory Šťastné,
která vtipné příspěvky doslova chrlí. Vřele doporučuju. http://stastnyblog.wordpress.com/
Bílo, všude bílo, na vozovkách šedo a při patnících už i žluto a
hnědo. Ó jak krásná je Praha pouhý první zasněžený den. Je mi to líto.
Tolik sezón jsme měli Prahu jenom na blátě a ta loňská a letošní by
mohla být tak kouzelná pod sněhovými polštářky, nebýt té špíny. Ach
promiňte, k vánočnímu kalendáři by se hodilo něco romantického.
Hm.............................................................................?
Tak snad jen přání. Nezjevme se z těch Vánoc. Nenechme, si zmrznout
úsměv a nadělme sami sobě pod větev trochu klidu a obyčejné radosti.
JEDNA NOVINKA: holky se rozplývaj na hračkami Furreal friends
(chlupaté hračky do dlaně, které se trošku hýbou a vydávají zvuky) nebo
cokoli, co připomíná živé zvíře, aby o to mohly pečovat, jim udělá
určitě radost a Tobíkovi taky.
Když se pejsek ráno probudil a vysoukal se z kočárku, v němž včera
cestou od doktora usnul, kolem něho to vypadalo docela jinak. Kočička už od
svítání na nohou přestavěla různé kusy nábytku, které se jim mohou
hodit, nepotřebné naházela na hromadu u výtahu, utřela prach a teď
právě zametala kusem kožešinového límce omotaného kolem nějaké laťky.
Koule si to dílo prohlížel, pozvedl obočí nad krajkovou dečkou na kulatém
stolku, nad záclonkou ze svatebního závoje, která teď visela v okně, až
se zarazil u hromady věcí, které podle kočičky v žádném případě
nebudou potřebovat.
Máte rádi podzim? Já vůbec. Mám ho už od dětství spojený
s protivným faktem, že se musí do školy, že je šedivo, studeno a vlezlo,
a že s každým dnem přijde ještě větší kosa. Nové kozačky a pěkný
kabát by mi náladu jistě spravily, ale hloubka v kapse jest propastná, a
tak se jen kochám krásným šatem, jež si opatřily stromy. Ale tady ve
městě nejsme pořád v parku. Většinou hledíme na zamračené ulice a
špinavá, smradlavá auta. A tak jsem prchla z Prahy. Celý minulý týden
jsem strávila s dětmi a babičkou na chatě. To vám je úplně jiný
podzim!
Byla to nádhera, ty barvy a vzduch. K tomu jsme měli to štěstí, že
sluníčko nás navštěvovalo každý den. Babička připravovala zahradu na
zimu a my jsme pomáhali. Je to krása, chodit spát s fyzickou únavou, nikoli
psychickou. My měšťáci bychom si měli takový makací pobyt na venkově
ordinovat nejméně jednou do roka. Tam, v teplákách a starém svetru, jsem
si nezasteskla po nových kozačkách ani jednou.
Přeju nám, ať nás chmury nedostanou. Odpočiňme si, stejně jako ta
oholená příroda, než nás pohltí vánoční můra.
Babí léto bylo krátké, přivítejme podzim v kojeneckém věku. Zlehka
nám přituhuje, listí ztrácí zelenou a rýmu už má snad úplně každý
včetně lékařů na ORL (mám přehled). Všem vám, kteří máte
nevysvětlitelnou depresi, vztek na okolí a špatný pocit z vlastní
existence, chci vzkázat: Nechte lano na půdě, kdyby se všichni oběsili,
nemá nás kdo sundat. Nebojte, to přejde. Za a) je hnusně, za b) máme rok
železného tygra (říkala Káča), což je megaprůšvih a za c) …určitě
se najde ještě něco za c) jen mě teď nic nenapadá. Postěžujte si,
poplačte si, vykřičte to světlíku, uleví se vám. Tak a za měsíc
zase čau.
