<!–texy–>Radush, tu Vaši mikroskopicky malou fotku, co máte u jména jako gravatar, jsem viděl v normální velikosti na šťastném blogu Barbory Š. a moc se mi líbila, tak jsem si ji stáhl, a medle – ona je nějak zajištěna proti stahování, takže nemám zase nic, jen prázdný čtvereček. Dotaz: můžete mi to Vaše foto nějak odtajnit, abych se dalo stáhnout? A já bych si pak zpíval dvojjazyčně:
Ich möcht' von Dir ein Foto, und wär' es noch so klein,
I'd like to have your Photo, very nice and very fein!
No, nedivte se mi, Raduš, já se rád dívám na krásné ženy…

<!–texy–>Taky dobrý To ta moje je myslím zatím nevinnější. I když snažím se ji krůček po krůčku zasvětit. Už ví, že je teda milování a jiný milování, ví, že se musí spojit buňky samčí a samičí, ale jaksi se stále nějak vyhýbám tomu technickému detailu, jak k tomu přesně dojde

<!–texy–>Když se narodila moje sestra, bylo mi sedm pryč a to jsem ještě věřil na čápa a dával mu na okno cukr. Moje dcera už byla informovanější, když za mnou přišla v sedmi letech (byl jsem otcem i matkou) s otázkou: "Papá, jak přicházejí děti na svět, to už vím, učili jsme se o tom ve škole. Když chce žena mít dítě, tak se vyspí s mužem a když nechce, tak se s ním nevyspí. Ale já nechápu k čemu jsou tedy ty anti-baby pilulky?" A musel jsem vysvětlovat…

<!–texy–>Tak to Vám schvaluju

<!–texy–>Nebudu, ale "Člověče, nezlob se" vlastně doma vůbec nehrajeme. Jsme maniaci na všechny možné hry a nějaké si i vymýšlíme. Hlavně Johanka.Ty figurky jsem vlastně kupovala proto, že zase vymyslela nějakou hru s figurkami a pexesem. Ale včera přišla s novým hitem, z něhož mi spadla čelist. Namalovala obrovský herní plán. Cílem byla dvě vajíčka vpravo a vlevo a přímo středem se k nim hnaly – nevím, kde k tomu přišla, protože jí právě bylo osm – 4 pěkně o-ocáskované spermie Pravidla jsem ale nepochopila. Vlastně jsem možná měla i v tom příběhu zmínit, že největšího nenápadného vtipálka jsem si před osmi lety sama porodila.

<!–texy–>A teď, na rozdíl od ostatních, se nebudete zlobit ani při "Člověče, nezlob se", když si vezmete ty hnědé figurky…

<!–texy–>Já to vidím tak, Raduško, být bláznem je snad ta nejlepší metoda, jak se někdy z toho všeho kolem nás nezbláznit…

<!–texy–>Tak to je super! Pevně doufám, že to znamená, že jste natolik prozíravý, že jste jako první rozpoznal můj talent, nikoli, že byste snad byl blázen, nebo my oba

<!–texy–>A to jsem Vám ještě zapomněl napsat, Raduš, že Váš obrázek jsem si zarámoval a už visí na čestném místě mezi mými malbami v mé pracovně…

<!–texy–>Tak jste zatím opravdu jediný nerodinný příslušník, který se mi ozval, že se mu to líbí a dokonce stál o to mít obrázek doma. To zas udělalo velkou radost mně. Takže nepřeháním s tím jedním fanouškem. Je to vlastně legrační a milé mít jednoho fanouška. Budu se s Vámi všude chlubit

<!–texy–>Řekla jste to moc hezky, Raduš, i když Vám nevěřím, že máte jen jednoho fanouška, ale na moje ego je to balzám. To víte, jedna lidová moudrost praví, že kůň je jednou hříbětem, ale člověk dvakrát dítětem. Proto se mi líbí Vaše ilustrace…

<!–texy–>Děkuji, Vám také hodně štěstí v novém roce. Byla bych chtěla být úspěšná ilustrátorka dětské literatury, ale šťastně se spokojím s tím, že jsem dostala svého jednoho fanouška. Děkuju Vám

<!–texy–>Zatímco Vy, Raduš, někde řádíte v oparu silvestrovského opojení, já zde ťukám do kláves PF 2012 pro Vás. Protože mě nic nenapadá a už vůbec ne nějaké vlastní moudro, píši Vám moudro staré přes 800 let od pana Walther von der Vogelweide (1170-1230):
„Úspěch je dostat to, co chceš,
štěstí je chtít to, co dostaneš.“

<!–texy–>POZOR, POZOR: Ježíšku, jestlis už něco z výše nabídnutých tipů pořídil, dej vědět, ať se nám to nesejde víckrát!!! Tímto hlásíme, že pethopácký letadlo už Ježíšek má.

<!–texy–>No, každá máme jiné zkušenosti. Já pár ufňukaných chudinek znám a žádné úspěchy u nich nevidím. Je to jen myšlenka a možná polopravda. Spíš jsem si všimla, kolik žen chce urvat muže, dohnat k oltáři, přinutit k rozvodu a marně. Moc tlačí na pilu. Ale pak potkávám svobodomyslné holky, které o žádnou svatbu nestojí, žijí si po svém, stojí o vztah, ale jejich cílem prostě jen není pouze muž. A takové právě přitahují týpky, kteří je chtějí spoutat, omezit, a oženit se s nimi třeba násilím. Prostě jen pozoruju a o tom ten citát je. Nesnažím se definovat život absolutně, i když jsem použila slovo "jedině" .

<!–texy–>:-) Pane Mirku, nesmíte být takový realista, vždyť je to pohádka. Ale tuhle pasáž ze Saturnina mám taky ráda ("Setapouch, sobí hnusec" atd.) Mějte se!

<!–texy–>Radush, bravo, krásný obraz "Vědma Agnes a kočička Čárka". Přitom mě napadla taková episoda ze "Saturnina" a jeho "Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru."
Já bych stejným způsobem opravil text k tomuto Vašemu obrázku takto:
"No jen pojď dál, ty zvědavko", řekla paní Agnes aniž by se otočila na Čárku.
"Jak jste si mne všimla, paní, když jste ke mně zády?", zeptala se Čárka.
Teprve teď se paní Agnes otočila a podivila se: "Kočka? A mluví?"…

<!–texy–>hezky ten citát zní, ale jak je potom možný, že nejúspěšnější jsou ufňukaný "chudinky"? ))

<!–texy–>Dá se říct, že jste našel tu pravou Tak ať se Vám i nadále daří.

<!–texy–>Radush, hlavní zkušenost, kterou jsem z těch tří manželství udělal je:
"Do třetice všeho dobrého i zlého!"
Už podle délky trvání se dá poznat, jak se které manželství povedlo:
4 roky, (pauza 6 let), 10 roků, (pauza 8 let), 26 roků!…

<!–texy–>No víte, u nás je to už tradice dělat to takhle (min 4 roky). Píšu to částečně i pro pobavení rodiny. Ty míry jsou důležité pro babičky, které ty děti nemají tak v oku a sem tam tip na dárek někdo ocení, protože…co pořád taky vymýšlet. Až budu babička, budu asi taky posílat peníze, jestli nějaké budou

PS: tři manželky? tak to jste bohatej (myslím duševně obohacen )

<!–texy–>Váš dopis Ježíškovi, Radush, mně otevřel zcela nový neznámý svět, jednak proto, že jsem žil v jiném století a dvanak proto, že jsem neměl děti v tak těsném sledu jako Vy.
Abych to sestavil do tabulky: 1. manželství syn, 2. manželství dcera o 15 let později, a 3. manželství 0 dětí.
Oceňuji Vaši organizaci, systém "nehodící se škrtněte", včetně přehledné tabulky měr a velikostí, to bych já určitě nezvládl. Jak čert kříži se vyhýbám vymýšlení dárků pro příbuzné a vnoučata, protože předem vím, že bych to udělal blbě, takže mi zbyla jen jedna možnost – poslat peníze, ať si každý koupí co chce.
Vím, že to není vánočně-hezké, ale všichni jsou s tím srozuměni…

<!–texy–>:-)

<!–texy–>Ano, čili muž se rád odváže tím, že se přiváže…

<!–texy–>Milý Mirku, ztratila jsem na Vás mail. Ve snaze ho najít, zabrousila jsem na Lidovky a viděla Váš příspěvek s Vašimi a maminčinými výtvarnými díly. Řekněte mi prosím Vás, když tak nádherně malujete, proč si knihu neilustrujete sám a chcete to zrovna po mně? Jen jestli vy si ze mě neděláte legraci? Pošletemi na Vás mail a já Vám ty své dětské čmáranice ráda pošlu. To jsem teda blázen!

<!–texy–>Paní Radush, to bylo myšleno ve spojení s písní "Jdou léta jdou…" v odkazu. Dnes zase, po návratu z lázní, mám na mysli spíš ty obrázky v odkazu a čekám na ten Váš slíbený…?

<!–texy–>A kampak se chystáte nejít, pane Tomsi?

<!–texy–>Být či nebýt, mít či nemít, jít či nejít?
http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=Q3Kvu6Kgp88
Dnes mám takový spleenový den…

<!–texy–>Vy jste roztomilej. Já si nechám zarámovat Vás, jo? A prosím každý den opakovat, jak moc jsem šikovná. To mi dělá moc dobře. Né vážně děkuju, mám radost, že se Vám to líbí. Každopádně originál kresbu Vám někdy pošlu mailem, abyste viděl, jak opravdu kreslím a ten rozdíl, co z toho teprve vykouzlím v počítači. A udělám to úplně zadarmo Ale teď jsem na chalupě a nemám to u sebe. Mějte se zatím pěkně.

<!–texy–>Světe zboř se a kamna padněte, tentokrát jste překonala všechna má očekávání, když už jsem si zvykl, že reagujete až za 14 dní, tak najednou jsou to jenom tři hodiny! Ale musím se znovu vrátit k tomu hlavnímu ve Vaší tvorbě, a to jsou kresby, které jsou opravdu skvělé a jednou budou drahé jako od Picassa, to je moje vážně míněná předpověď. Prodala byste mi originál něktetré Vaší kresby? Nechal bych si ji zarámovat a pověsil v mé pracovně. Vážně…