www.radush.com

Když se pejsek ráno probudil a vysoukal se z kočárku, v němž včera cestou od doktora usnul, kolem něho to vypadalo docela jinak. Kočička už od svítání na nohou přestavěla různé kusy nábytku, které se jim mohou hodit, nepotřebné naházela na hromadu u výtahu, utřela prach a teď právě zametala kusem kožešinového límce omotaného kolem nějaké laťky. Koule si to dílo prohlížel, pozvedl obočí nad krajkovou dečkou na kulatém stolku, nad záclonkou ze svatebního závoje, která teď visela v okně, až se zarazil u hromady věcí, které podle kočičky v žádném případě nebudou potřebovat.

„Počkej, počkej, tohle chceš vyhodit?“ zeptal se Koule. „No, je to rozbitý, co s tím?“ opáčila kočička. „Nenene, jen tomu něco chybí, doskákal po třech k hromadě haraburdí a začal těch několik prkýnek skládat k sobě. Pak se chvíli rozhlížel, až jeho pohled spočinul na Čárčině provizorním smetáku. „Ukaž, dej to sem. Vždyť tys rozebrala malířský stojan, ten já budu potřebovat!“ Číča jen mávla packou a táhla nějakou krabici k výtahu. Koule vytřeštil oči, z krabice čouhalo několik štětců všech velikostí, strakatá paleta a tuby s barvou. „Zbláznila ses? Dej mi to!“ Ale Čárka na něj spustila: „Tak my nemáme co jíst a ty si budeš malovat?“ Koule se zamračeně ušklíbl, krabici si vzal a odtáhl si ji do kouta. ‚Pro některý věci, nemaj holky pochopení,‘ pomyslel si, ‚Já jsem přece malíř! Čím jiným bych se měl asi živit?‘

V tom se ozvalo zaklepání na okno a vchází Hihňal. Ale nevšiml si nové dekorace, zapíchl se zobákem do závoje, až ho protrhl a zůstal v něm bezmocně viset. Čárka mu hned běžela na pomoc a Koule za jejími zády mohutně gestikuloval. Klepal si na čelo a házel oči v sloup, jak je ta kočka praštěná, a co si s ní chudák užije. Hihňal se tomu jen usmál a zeptal se: „Tak co je nového?“ „Strašlivá záhada,“ povídá kočička tajemně. „Včera když jsme jeli výtahem nahoru, tak se nejdřív strašlivě zablýsklo a pak se ozval takový zvláštní zvuk, v životě jsem nic podobného nezažila. Musíme přijít na to, co to bylo!“ „Jó tak záhada,“ tvářil se Koule pochybovačně, „jen jestli jsi neslyšela zvláštní světlo a neviděla strašlivý zvuk,“ vysmíval se. „Ty jsi spal!“ obořila se na něj kočička, „nevěděl jsi o světě, vůbec nic nevíš!“ prskala. Hihňal se do toho vložil: „Ale no tak, no tak. Nechte toho vy dva! Přišel jsem vás pozvat do školy, budeme dnes odpoledne probírat abecedu. Přijďte, učím tam pár zběhlíků ze ZOO. Nejste sami, kdo si hledá práci.“ „Přijdeme.“ „Fajn a já se teď podívám na ten váš záhadný výtah. Sice normálně používám křídla, ale dneska se svezu a uvidím, jestli taky něco uvidím. Tak nashledanou ve škole.“ Racek odjel výtahem, ale nic zvláštního cestou nezpozoroval.

Odpoledne se Čárka a Koule vypravili do školy. Koule už hopkal po svých, ale jen po třech, tu zraněnou packu měl uvázanou v šátku. Před školou byl pěkný šrumec. Povodňová komise tu rozdávala pití, deky a sušenky pro lidi, kteří museli utéct z domu před povodní, a ubytovávala je ve školních učebnách. Na schodech tu seděly celé rodiny s dětmi i se svými domácími mazlíčky. Někdo si stihl vzít alespoň nějaké oblečení a cennosti, jinému voda vzala úplně všechno. Pejsek s kočičkou prošli hlavním vchodem, vyběhli do prvního patra, kde měla probíhat výuka. Ve třídě už seděla početná skupinka zvířecích studentů a někteří spolu debatovali. Lavice spojené do tvaru U obsadili vpravo u dveří samí samci, vlevo zase samice, jen jedna žirafa se dovnitř nevešla, tak stála na dvoře a otevřeným oknem natahovala k tabuli svůj flekatý krk. Čárka si sedla k holkám a Koule zase ke klukům.

Zoologická zahrada, odkud většina z nich uprchla, byla celá zaplavená, jejich domovy zničené a tak se musejí o sebe nějak postarat. Každý vyprávěl, proč se potřebuje naučit číst a psát. Panda Daniel například složil muzikál. Ale má ho pořád jen v hlavě. Už se má začít zkoušet a v divadle marně čekají, až jim napíše noty a text. Straka Manka Kleptová, dopadená zlodějka, zase dostala nabídku, že jí budou její zlodějské kousky odpuštěny, když půjde pracovat k policii jako expertka na zlato a drahé kamení. Policie ji přivedla v poutech rovnou z věznice. Ale Hihňal ji znal od dětství a tak se za ní zaručil, že se určitě polepší. Žirafa, co stála na dvoře, se představila oknem jako Žaneta. Spolužákům se svěřila, že chce jít na vysokou školu, protože věří, že tam by se vešla celá. A koalí medvědice neboli koalice Mary z Austrálie, kde celé dětství strávila na větvi, zase chce hrát ve filmu. Dan jí prozatím nabídl roli ve svém muzikálu a ona z toho byla celá na větvi.

Za chvíli se otevřou dveře a do třídy přichází pan učitel. Je to Hihňal a pod křídlem nese srolovaný plakát. Pověsí ho na tabuli a před žáky rozvine obrázek s malovanou abecedou. Potom roztáhne dřevěné kružítko, zabodne ho do stolu, na opačný konec narazí houbu, vytáhne zpod katedry kytaru a hrábne do strun. Všichni přítomní zmlknou a zvědavě ho pozorují. „Tak vážení. Dneska budeme probírat abecedu. Abeceda, to je základ vědění. Všechno ostatní se pak někde dočtete. A abyste se to naučili co nejrychleji, mám pro vás písničku.“ Ukázal na datla, aby mu udal rytmus, a začal zpívat.

Čárka odjakživa toužila být zpěvačkou a tak se neudržela, vyskočila na stůl a ujala se mikrofonu. Všechny samice se roztančily a za doprovodného „Ú bejby“ číča spustila: 

Koule, když viděl, jak holky paří, vyhecoval všechny samce, ti vyskákali na stoly, pejskovi narazili na hlavu konvičku na kytky kropítkem dozadu, Čárku vyšoupli a za rytmického tleskání a podupávání rozjařených samců, Koule zarapoval. 

Racek to celé poněkud uraženě pozoroval, až už to nevydržel a mikrofon jim sebral zpívaje:
 

Poslední sloku už odzpívali všichni a na závěr přidali nadšený potlesk. Cestou domů si notovali, louskali názvy obchůdků a i večer se ze všech pelíšků ozývala Zvířátková abeceda.
 

V dalším příběhu Koule s Čárkou konečně přijdou na to, jakou práci by chtěli dělat.

Celou pohádku od začátku najdete na stránce „Pohádka online“ vpravo nahoře v menu.

Jednotlivé díly pak o něco níže v odkazech Koule a Čárka.