16
Led

Úsměv – dar k nezaplacení



Asi každý se rád směje. Nevím, jestli se dá humor vypěstovat, ale spíš ho buď máte, nebo nemáte. A já tímto vzdávám hold všem, kteří umí rozesmát druhé. To je prostě dar k nezaplacení. Nemluvím teď právě o typických bavičích, kteří jsou všude středem pozornosti, ani o ironických glosátorech, kteří každou situaci vtipně dementují. Baví mě ti nenápadní, kteří nečekají na potlesk a možná si ani vtipní nepřipadají. Jen tak prostě sem tam něco utrousí a vám to zkrátka spraví den.

Na jednoho takového jsem narazila včera. Když jsem přišla do obchodu a koupila si 4 figurky do Člověče, nezlob se, vůbec jsem nečekala, že si odnesu dlouhotrvající úsměv a malou historku pro kamarády. Nemusel nic říkat, nemusel mi dělat radost za těch 32 korun, co jsem tam nechala, ale prostě už je asi taková nátura. Ten prodavač ty figurky pečlivě nasypal do uzavíratelného pytlíčku, ale zavřel ho jen napůl. Opatrně mi ho podal a požádal mne, abych ho nedovírala a nechala jim tam malou dírku, aby se neudusily. Podívala jsem se mu do obličeje, ale mladý muž se tvářil, jako by mi právě doporučil nastříkat kožené boty impregnací. Nezačal se smát, ani když už jsem se chechtala já. Slíbila jsem, že je hned doma vysvobodím. „No, oni chvíli zadrží dech, ale dlouho to nevydrží,“ dodal ještě úplně vážně. Moje nálada byla touto malou událostí jako vztlakem vymrštěna kamsi do nejvyšších pater. Kéž by bylo víc takových pohádkových lidí. A já ten pytlík nesla domů v dlani, zubila se od ucha k uchu a pečlivě dbala na to, aby tam ti panáčci měli dost vzduchu.

Úplně nakažená jsem je doma hned vysypala a přemýšlela, kde by se jim nejlépe dařilo. Pak jsem si cosi uvědomila a rozběhla jsem se ke skříni se stolními hrami, abych uvolnila víčko jedné vzduchotěsné krabičky s figurkami. „Tak přátelé,“ řekla jsem jim ještě, „já vám sem teda pustím trochu vzduchu, ale ne že mi utečete!“

 

2 Responses to “Úsměv – dar k nezaplacení”

  1. Mirek Toms Says:

    A teď, na rozdíl od ostatních, se nebudete zlobit ani při „Člověče, nezlob se“, když si vezmete ty hnědé figurky…

  2. Radush Says:

    Nebudu, ale „Člověče, nezlob se“ vlastně doma vůbec nehrajeme. Jsme maniaci na všechny možné hry a nějaké si i vymýšlíme. Hlavně Johanka.Ty figurky jsem vlastně kupovala proto, že zase vymyslela nějakou hru s figurkami a pexesem. Ale včera přišla s novým hitem, z něhož mi spadla čelist. Namalovala obrovský herní plán. Cílem byla dvě vajíčka vpravo a vlevo a přímo středem se k nim hnaly – nevím, kde k tomu přišla, protože jí právě bylo osm – 4 pěkně o-ocáskované spermie :-) Pravidla jsem ale nepochopila. Vlastně jsem možná měla i v tom příběhu zmínit, že největšího nenápadného vtipálka jsem si před osmi lety sama porodila. :D

Do you dare to leave a reply ?

You must be logged in to post a comment.