5
Bře

Můj Golem – papiňák

Nevím, jak to mají ostatní ženy, ale mně můj papiňák nahání hrůzu. Není to tím, že by to byl nějaký horší model, naopak. Je skoro nový a superfunkční. Mám z něj ale veliký respekt. Děsím se výbuchu. Pára už rozpohybovala kdejaký parník či lokomotivu a já ji tady držím v tom celkem nicotném hrnečku. Když už se odhodlám svůj obávaný hrnec vytáhnout z temnot zadní části rohové skříňky, aby vyprodukoval hovězí vývar, chovám se k němu s posvátnou úctou. Opatrně mu nasadím čepici, utáhnu, posadím ho na plotýnku a modlím se. Další dvě hodiny ho obcházím nejblíže ze dvou metrů. Snažím se ho moc neobtěžovat.

Připomíná mi Golema, spoutaného okovy. Když voda dosáhne bodu varu a můj Golem vysykne poprvé, vyděšeně nadskočím. Hledím na něj obezřetně. On stojí na místě s těma svýma velikýma ušima a kolem něj se vytrácí obláček páry. Připlížím se blíž, ruku omotanou utěrkou, a vařečkou lehce stisknu páčku ventilu. „Psssssííík,“ řekne. Je to dobré, písty fungujou, uklidňuju se. Pro jistotu snížím teplotu. Couvám. Zhluboka dýchám. Golem je stále nažhavenější. Bobtná to v něm. Začíná prskat se stále kratšími intervaly. Nadskakuje. Nadskakuju.

Až náhle vycrčí tolik tekutiny, že musím opět překonat bezpečnou vzdálenost a jít mu na pomoc. Sakra! Dala jsem tam moc vody. „Prsk, syk, pšcháááá!“ on na mě. „Takty takhle?“ Hodím mu na hlavu utěrku a uberu teplotu na minimum. Dvoumetrovýma rukama otírám sporák. Golem crčí, prská a syčí. Trhá se z okovů, už už se chce na mě vrhnout, když v tom vykřiknu: „Nech toho, Goleme, nebo ti vyndám šém!“ a nadzvednu páčku.

To ho zkrotí. Sedí tam a z hlavy se mu kouří. Slábne. V kuchyni jako po dýmovnici. Zaklapnu páčku a utřu sporák. Sporák, desku, odsavač, horní skříňky, okno, strop.

Nejsem na něj naštvaná, mám pocit převahy. Zvládla jsem ho. Po zbytek vaření tiše přede. Mé sebevědomí vzrostlo. Klidně si vedle něj stojím a hledím na něj shora. „A jakjs byl!?!“

Dobrej.
Vývar byl fakt dobrej. Pohladím Golema, když ho umyju a na dlouhou dobu zase s úlevou uklidím do temnot zadní části rohové skříňky.

 

5 Responses to “Můj Golem – papiňák”

  1. Mirek Toms Says:

    To je přesně, milá Radush, vítězství rozumu nad hmotou! Už delší dobu to mám na srdci, chci Vám říct dvě věci: Jednak umíte mistrovsky popsat vlastně cokoliv i papiňák. Já mám totiž obdobné pocity, když jej mám na něco použít, naproti tomu moje žena s ním pracuje skoro denně a je to pro ni „brnkačka“.
    A druhá věc je Vaše kresba, mám na mysli ilustrace k pohádce „Koule a Čárka“, ty mají svůj specifický půvab a každý musí při pohledu na Vaši kresbu říct s jistotou: „To je Radush“, tak jako by řekl: „To je Vincent van Gogh.“
    Při té příležitosti mě napadlo, že (pokud byste souhlasila), bychom mohli vydat 10 až 20 z mých povídek, společně s Vašimi ilustracemi a pak se o event. výtěžek podělit fifty-fifty. Vypadá to šíleně, ale já jsem to už jednou zkusil v němčině, jenže jsem si to ilustroval sám a německý překlad mi dělaly profesionální tlumočnice, což je špatně (přeloženo 1:1). Podumejte o tom a neházejte tu myšlenku hned do koše…

  2. Mirek Toms Says:

    K tomu ještě malý doplněk, vybral bych raději ty články, které jsou v povídkové formě (ER), nikoliv v příběhové formě (ICH), viz, „Dobrý skutek v noci“ nebo „Když podáš prst“, co už jsem Vám poslal. A možná, že by stačila ke každé jenom jedna kresba A4 v podobném barevném provedení jako jsou ilustrace u Koule a Čárka, kapitola „Záchrana“, a mimo to jeden cover na obálku. Prostě, Radush, máte o čem dumat…

  3. Kamila Says:

    Holla Radush!
    Ja jsem mela vcera dychanek s tlakovym hrncem. Vubec mi neslo do hlavy, jak se ta poklicka vubec muze dostat ven???? zapasila jsem s tim nejakou chvili, nez mi muzsky mozek ukazal ten trik. Vubec jsem to nevedela, ze ta poklicka na tlakovem hrnci neni kulata! Aha…jasne tak ted to dava smysl…grif byl osvojen…:).....

  4. Romana P. Says:

    Milá Radush, je tomu zhruba 5 let co jsem byla přítomna výbuchu papiňáku. Bylo to u naší známé a v plánu byl guláš. Papiňák na plotně a my ženské jsme šli na terasu na cigárko. V prostorném obýváku s kuchyní zůstali jen dva psi. Najednou z ničehonic rána jak z děla, že než nám došlo že jde o papiňák rozhlížely jsme se po okolí jestli se někde neblíží tanky a nezačíná válka. Po přichodu do kuchyně šok – nejen že digestoř nezarazila výbuch a tudíž byl guláš kromě podlahy i na stropě, ale jeden pes se leknutím pos… a moje čubina začala to maso okamžitě hltat, ale po třech minutách jí teprve došlo, jak vařící to maso je a začala ho automaticky zvracet zpátky na podlahu. Nemluvě o tom že když jsme na psiska začaly křičet ať to nežerou, rozutekla se do ložnic a jiných koutů......s ťap­kama zamatlanýma gulášem. Proč k výbuchu papiňáku došlo netuším, ale byl to zážitek tak otřesný, že já s papiňákem spolupracovat nehodlám už nikdy :-))

  5. bolinka Says:

    Mluvíte mi z duše. Mám též respekt před vším, co je pod tlakem – včetně papiňáku. A pokud to jde, vyhýbám se všem takovým věcem velikým obloukem.

Do you dare to leave a reply ?

You must be logged in to post a comment.