www.radush.com

Když se Čárka vrátila z divadla, rozhodla se, že musí konečně vypátrat, odkud šlo to záhadné světlo. Vyběhla do prvního patra a šmejdila kolem dveří bytů, které by mohly sousedit s výtahovou šachtou. Na jmenovce si přečetla: „Č-es-t-mír Kro-pí…,“ ale byt pana Kropítka se zdál být od výtahu moc daleko. Na vedlejších dveřích přelouskala: „Á-g-n-es Ro-z-pus-ti-lá.“ Tak tady to bude. Kdybych se tak jen mohla dostat dovnitř. V tom si všimla, že okno do kuchyně paní Ágnes je pootevřené. Vyskočila na parapet a opatrně vklouzla dovnitř.

Když Koule zjistil, že Čárka nebyla celou noc doma, už o ní začínal mít strach. To, co říkaly ty kočky, neznělo moc přátelsky. Už dnes večer je ten kočičí sněm. Do té doby musí Čárku najít a varovat ji. V domě ji nenašel, a tak se vydal za Hihňalem do knihovny, jestli ji nenajde tam.

Čárka se v cizím bytě plaše rozhlížela. Aby ji tak někdo načapal. Ale bylo tu úplné ticho. V kuchyni nenašla nic zajímavého a tak se plížila dál ke dveřím do pokoje. Sotva strčila čumák dovnitř, ozvalo se: „No jen pojď dál, ty zvědavko!“ Čárka se zarazila, paní Ágnes k ní seděla zády u svého kosmetického stolečku a vykládala karty. Čárka zůstala ostýchavě stát mezi dveřmi.



Read the rest of this entry »

Po celém týdnu ve škole přišla sobota. Čárka si šla hned po ránu zaběhat a Koule se konečně vrhnul na malování. Sestavil si malé zátiší z PET láhve, knihy a kravaty, nu což, na to, aby si vytříbil techniku, to bylo dobrá kombinace. A pustil se do díla. Když měl načrtnuté základní obrysy, ozval se výtah jedoucí vzhůru. Zastavil v nejvyšším poschodí. Koule se rychle schoval. Z výtahu vystoupil pan Kropítko, v náručí štos knih a chystal se je zřejmě uložit do knihovny, když v tom se zarazil a nasál vůni terpentýnu. Odložil knihy na stůl a prohlíží si pejskovo prozatímní dílo. Read the rest of this entry »

Když se pejsek ráno probudil a vysoukal se z kočárku, v němž včera cestou od doktora usnul, kolem něho to vypadalo docela jinak. Kočička už od svítání na nohou přestavěla různé kusy nábytku, které se jim mohou hodit, nepotřebné naházela na hromadu u výtahu, utřela prach a teď právě zametala kusem kožešinového límce omotaného kolem nějaké laťky. Koule si to dílo prohlížel, pozvedl obočí nad krajkovou dečkou na kulatém stolku, nad záclonkou ze svatebního závoje, která teď visela v okně, až se zarazil u hromady věcí, které podle kočičky v žádném případě nebudou potřebovat.

Read the rest of this entry »

V minulém dílu se přihodilo: Pejsek ulovil klobásu rybářským prutem a na útěku před uzenářem spadl do jámy a nemůže ven. Kočička běžela pro pomoc.

Read the rest of this entry »

Na půdu nad oběma krámky prosákly první paprsky srpnového sluníčka. Koule procitl první. Ze svého lůžka na staré matraci pozoroval všechny ty zvláštní poklady, které byly na půdě uschovány, a kterých si včera v té tmě nevšimli. Některé z nich ještě nikdy neviděl. Stála tu různá vyřezávaná křesla, lampy, obrazy nebo jen holé rámy, šicí stroj s ozdobným kováním i polámaný kolovrátek. O kus dál nějaká starožitná skříň i s oblečením, vyklápěcí zrcadlo v pozlaceném rámu, historický kočárek pro panenky nebo mini model velocipédu, Read the rest of this entry »

Koule, Čárka a Hihňal se unaveně šourali večerní Prahou, až se konečně zastavili před jedním krámkem, na kterém se kdysi skvěl dnes už oprýskaný nápis Antikvariát. „Tak a jsme tady,“ řekl racek. Všichni pohlédli vzhůru. Hned vedle stál velmi podobný, lety zašlý obchůdek s názvem Starožitnictví.

Read the rest of this entry »

Koule a Čárka se vydali po Karlově mostě za svým novým kamarádem. Už se pomalu stmívalo. Hihňal je provázel klikatými uličkami Starého města, až je zavedl do jednoho stinného dvora, k zadní straně jisté japonské restaurace, tam se zastavil a povídá: „Tady tudy se vozí do kuchyně čerstvé ryby a támhle se vyhazují zbytky, co lidé nesnědí.“ Pejsek se okamžitě nadchnul a už se chtěl do té popelnice vrhnout, ale Hihňal ho zarazil: „Počkej, dostaneme něco lepšího,“ strčil si pravé křídlo do zobáku a zapískal na dvě pírka. Za chvíli z kuchyně vyběhl malý chlapec v kimonu a hned na racka mával. Ten ukázal zobákem vpravo i vlevo, že vede hosty. Chlapec zvedl palec na znamení, že chápe a za chvíli už přiběhl z kuchyně s malou porcí něčeho speciálního pro racka i jeho neobvyklé přátele.

Read the rest of this entry »

Kočička se vzbudí a kouká, že pejsek naskočil na kolem jedoucí želvu a pomalu se vzdaluje proti proudu. Vedle ní visí provazový žebřík a tak se ho chytne a šplhá a šplhá, ale ne a ne se vyškrábat nahoru na vysoké hodiny, které dunivě zvoní a zvoní. A najednou k ní přilétne obrovský netopýr, vytáhne z batohu nůžky, píchne ji do ramene a zavolá skřehotavě: „Osobo, vzbuďte se…“

Read the rest of this entry »

Sluníčko stálo vysoko a pálilo trosečníky do kožíšků. Koule a Čárka seděli na kládě a chladili si nohy ve vodě. „No a co ty? Jak ty ses ocitla sama na pramici na Vltavě?“ zajímalo pejska. Čárka nebyla právě zdatná vypravěčka. Vychrlila na pejska takovou motanici dobrodružných historek, že se v tom vůbec nevyznal. A mezi námi, nějak se tomu všemu nedalo věřit.

Read the rest of this entry »

Read the rest of this entry »

Read the rest of this entry »