Lis
Archive for the ‘Osobní’ Category
Lis
Dopis Ježíškovi 2010
Říj
Pohádkové starosti zkraje podzimu
Jak se staví perníková chaloupka, jak se rodí ježibaba? Dočtete se na stránkách little_modernist, moje články zde.
Čvc
Tobiáš v kalendáři 2011
Tak nevím, jestli mám mít radost, nebo spíš plakat. Kdybych aspoň nestrávila tolik dní přemýšlením a vybíráním jmen tak, abych dětem ty radosti spravedlivě rozdělila do celého roku. Kolik jen jsme zavrhli říjnových a listopadových jmen. Když jsem se dozvěděla, že Tobiáš bude konečně v kalendáři, zaradovala jsem se a doufala, že datum bude příznivější, než to dosavadní, které slavíme měsíc před jeho na rozeninami. Nebude. Smrsklo se to na 14 dní. Ach jo. 2011 Nu což. Holt si chlapec těch 10 měsíců na dárek počká.
Úno
Nový kabát
Milí čtenáři, kdo z vás sleduje mé příspěvky delší dobu, jistě si všiml, že kabátek mých stránek už byl značně obnošený. Už nejméně dva roky plánuju, že si něco sama navrhnu a s pomocí bratra uvedu na světlo obrazovek, ale nějak není kdy. Tak jsem dnes zalovila a popadla to první, co bylo po ruce. Mně se to moc líbí, ale hádám, že z černé vás asi budou bolet oči. Mě trochu bolej. No uvidíme, co bude, až se pokochám touto změnou.
Mějte se zatím krásně a zdravím!!!
Raduš
Led
Vše nejlepší v novém roce 2010
Na tento rok jsem (zatím) nezvládla ani kalendář, ani rodinnou fotku a dokonce ani PFku. A tak se budu chlubit tak trochu cizím peřím a pozdravím vás fotkou naší novopečené příbuzné, Janinky, která si k příchodu na svět vybrala ten nejlepší den. 1.1.2010. Tak ať i váš rok se vyvíjí tak skvěle, jako začal ten náš.
Lis
Heslo dne – Wise Up! – Prozři!
Taky se vám někdy stává, že opakovaně narážíte s rozběhem do zdi a dochází vám to až ve chvíli, kdy se probíráte z otřesu s boulí na hlavě?
Uvědomit si to, prozřít, zmoudřet.
Kdysi jsem někde četla citát, autora si nepamatuju, ale znělo to asi takto: „Není hloupost dělat chyby, ale je hloupé dělat stále totéž a očekávat jiné výsledky.“ A k tomu mne hned napadá úryvek z mé oblíbené písně Wise Up, z mého oblíbeného filmu Magnolia: „No, it's not going to stop till you wise up.“ (Ne, neskončí to, dokud si to neuvědomíš)
Tak já si jdu leštit bouli a pokusím se „to wise up“ (uvědomit si to, prozřít, zmoudřet).
pa Radi
Říj
Dobyteček
Přezdívku dobyteček dostal náš byt, když jsme ho v letech 2002–3 rekonstruovali. Tolikrát jsme vyslovili, že jdeme makat do bytu či do bytečku, až z toho vznikl dobyteček. Teď předěláváme další, o něco větší, dobyteček. Máme to blíž a tak tam chodíme pohnout s tím každý den. Taky na to nemáme rok a čtvrt, ale měsíc a čtvrt. V mé nově vytvořené galerii (díky bráško) naleznete fotky, jak se nám to rýsuje a mění. Navrchu jsou fotky nejnovější, starší a počáteční stav najdete v menu.
Pá Raduš (která by moc ráda taky někdy zedničila, nebo aspoň balila, ale zatím hlavně babysittí)
Říj
Z našeho deníčku -
Druhá dolní jednička
Johance se klube už druhá – druhá dolní jednička. To tam není omylem
2×. Je druhá, protože už není mléčná, a je druhá, protože první
druhá dolní jednička vpravo už jí vyrostla v létě po vypadlém zubu, co
záhadně ztratila na školce v přírodě. No dobrá, budu říkat nová a
mléčná, aby se to nepletlo. Read the rest of this entry »
Dub
Velké starosti v malém bytě
Kam jen šlápnu,
kvíkne dítě.
Starosti mám
v malém bytě. Read the rest of this entry »</texy>
Úno
Sníh, kýbl, struhadlo a slzy
Právě jsme se vrátili z hor. Jezdíme rok co rok s verpetskou bandou na stejnou chatu v Dolním Dvoře. Pokaždé je to jiné. Jednou sleze v dešti všechen sníh, podruhé propukne horečková či střevní epidemie, jindy zas frčí úrazy nebo mě chytne revma v kolenou. Letos jsme tedy už počítali se vším. Přijela opět zaběhlá banda, jen přibylo zase pár dětí na úkor svobodných pařmenů. Viz foto, kde ještě 2 děti a 4 dospělí chybí, odjeli dříve.
Led
Čím jednou budu
Někde jsem slyšela, že malé dítě přesně ví, čím by jednou chtělo být. A právě to je prý pro tu danou osobu v životě nejlepší. Nevím, co je na tom pravdy, ale ve své marné snaze zjistit, v čem bych byla opravdu dobrá já, snažila jsem si intenzivně vzpomenout, co bylo mým dětským snem. Nevzpomenu si. Vím jen, že jsem ráda zpívala a kreslila, zkoušela i vtipy, komixy a módní návrhy, šila, dělala módní přehlídky z mámina šatníku, zbožňovala stolní hry, a když jsem byla větší, pořád jsem psala nějaké básničky a písničky.
Jenže ty naše sny buď zapomeneme, nebo nám je jednoduše okolí vymluví. MMM Jirka například chtěl být pilotem, ale jeho učitelka mu to rozmluvila, že by ho nevzali, protože má plomby. Chápete to?
Dub
Má prazvláštní podobenství s předměty aneb mateřská dovolená jedné zoufalé manželky*
Nevím, jak to mají jiné matky od třech dětí ve věku od 1.-4.let, ale
když sama sebe pozoruju já, napadá mě srovnání s některými neživými
předměty. Tedy obecně jsou níže zmíněné předměty považovány za
neživé, ale já je podezírám, že jsou vlastně velmi živé, ba co víc,
mají na věc i svůj vlastní názor. Myslíte, že šílím? No když mohla
Petrovi obživnout deka…**
Read the rest of this entry »</texy>
Pro
Dopis Ježíškovi 2007
Milý Ježíšku,
předem mého dopisu tě musím pochválit, vloni sis vedl docela skvěle. Sice‘s moje instrukce evidentně nečetl, nicméně dárky se ti povedly. Tak letos na tebe nebudu plýtvat slovy, když si to určitě stejně uděláš po svém, ale pro jistotu ti pošlu naše dnešní míry a hodím ti pár tipů, kdyby ti už definitivně došla fantazie. Dída s Tobíkem mi dali plnou důvěru, takže budu mluvit za všechny. Nejdřív ti budu citovat maminu: „už žádné plyšáky, není to kam dávat…nevím, kam všechny ty hračky po Vánocích dáme, když už teď není kam šlápnout…radši každému jen jeden větší dárek než spoustu kravin…“, tak si to nějak přeber.
Led
Nesnesitelná vlhkost žití
Máme malý byt. Tedy ještě donedávna jsme si nestěžovali. Z našich dvou pokojů jsme, myslím, vytěžili maximum. Podařilo se nám do nich celkem prakticky vměstnat kuchyň, jídelnu, obývák, pracovnu, ložnici, šatnu a dětský pokoj. Ovšem nemaje balkón, zahradu ani žádnou jinou vhodnou místnost, slouží naše pokoje též jako sušárna. Read the rest of this entry »</texy>
Led
Křičte, dámy!
Když jsem rodila poprvé, zařekla jsem se, že příště budu vyvádět. Já totiž skoro celých 16 hodin před porodem v hořovické nemocnici tiše protrpěla, zatímco se za tenkými zdmi odehrávala tragická a hysterická představení, takové jednoaktovky typu „one woman show“. Read the rest of this entry »












1.12.
2.12.