www.radush.com

(poznámka od Raduš: po dlouhé době nám zase přispěla špetkou, nebo spíš kýblem humoru má sestřenice Olča, další její příspěvky najdete v rubrice Olda)

Je jaro a proto je potřeba oživit šatník popřípadě i botník. Co to je za blábol? Ne, jaro není důvod k zběsilému nakupování. Je to ale hezká záminka a omluvenka před sebou samou k tomu, abych utratila nějakou tu „kábli“ za parádu. Letošní jaro jsem si oblíbila barvu červenou. A protože jsem máma na mateřské, tak jsem se nevrhla do šatek, kostýmku či blůzky (Máte taky některý slova, který vás nerví? Já jo. Třeba jáhly, halenka, blůzka, polobotky, rifle, chvátat atp.) Poohlídla jsem se po teniskách a ležérním kabátku –zvaném trenčkotu. Trenčkot jsem sehnala na první pokus. Hurá! Ale tenisky se staly „oříškem“. Chtěla jsem pravé … ne obě pravé, myslím nefalšované kotníkové Converse. Read the rest of this entry »

Můj manžel se momentálně živí jako kamioňák. Když mi oznámil, že teď bude mít toto zaměstnání, tak se mi vybavil upocený, knírkatý, opantoflovaný týpek, co má na sobě dírkované tílko a na hlavě síťovanou kšiltovku pod kterou by se vešel ještě krtkův dort. Na předním skle mu visí tisíc skákadel a plyšáků a v prostředku palubky je cosi co bliká mnoha barvami a v upgradovém vydání to i vyluzuje nějaký zvuk. Dělá hambatá gesta ze své kabiny na projíždějící holky v kabrioletu a vůbec je absolutně fuj (tuhle představu mám myslím z nějakého filmu)! A to bude můj Radlik? Že se uvidíme pouze o víkendech (a to v lepším případě) a že jediná naše komunikace bude během jeho cest pouze smsková tudíž velmi omezená, mi vůbec nedošlo…

Po mém hysterickém záchvatu Read the rest of this entry »</texy>

Stala jsem se paní. Vyvdáním jsem nezískala jen báječného manžela (to slovo před manželem berte shovívavě, jsem vdaná teprve měsíc a půl ), ale i malinkou chatu v Zadní Třebáni. K chatě patří i zahrada. Z mého pohledu se jedná o dost podivně členitý a vrstvený pozemek. V podstatě je to strmá stráň. Když mě tam můj muž prvně přivezl a pyšně mi představoval své království, tak jsem jen velmi pracně maskovala zhrození. ‚Co na tomhle chaosu má?‘ jsem si říkala. Když jsem tam s ním trávila několik zimních víkendů, aby měl radost, tak jsem se ptala sama sebe, jestli jsem se nezbláznila a jestli tenhle skaut je skutečně pro mne, holku z paneláku, to pravé. „Oldíku, ty to tu nemáš ráda.“ „To není pravda. Mám to tu ráda.“ bránila jsem se a v duchu jsem si říkala, že má ten Radek asi pravdu. Read the rest of this entry »</texy>