Archive for the ‘3 porce štěstí’ Category

12
Led

Virtuální jahody

Kamarád, dlouholetý šéf/redaktror různých počítačových magazínů Tomáš Zvelebil mě požádal, abych mu napsala, jak hrajou počítačové hry maminy. Mé ukecané já mělo vážně problém natlačit se do 1200 znaků. Když jsem se po napsání úvodu zeptala na požadovanou délku článku, zjistila jsem, že už jsem ji jen tím úvodem přetáhla. Zkracovala jsem, jak se dalo, ale stejně mám dojem, že je to jakési náhle uzavřené. Nu což. Nedávno to vyšlo v časopisu Frag a já předávám:



Read the rest of this entry »

 
18
Říj

Pár žbleptů 5 – dva čtyřletí a jedna školačka





Read the rest of this entry »

 
1
Říj

Parníková chaloupka a já – ježibaba

Jeden z článků pro již neexistijící web Little Modernist.

Pernik (10)
Venku prší, děti jsou marod. Budeme si vyrábět z kaštanů, napadlo mne, když už jich Johanka dotáhla domů asi 12 kilo. Ale nějak se mi tentokrát nechtělo do špejlových zvířátek, co jim pořád padají nohy. Read the rest of this entry »

 
30
Čer

Soukromý horor aneb Jak jsem ztratila Didu

Článek s názvem Soukromý horor byl původně publikován na stránkách www.littlemodernist.com, které už bohužel neexistují.

soukromy horor

Soukromý horor

Horor je možná trochu silné slovo pro banální několikaminutové zatoulání vašeho dítka o blok dál. Ale to, co v těch několika málo minutách prožívá matka, která se o své dítě prostě jenom bojí, to může být skutečně horor. Rozhodně nejsem příliš úzkostlivá matka. Mám priority nastavené asi takto:

Read the rest of this entry »

 
31
Bře

Pár žbleptů 4

04F2 Read the rest of this entry »

 
28
Úno

Pár žbleptů 3

2009.09.03 chata JD v okne 12
T2
IMG_7760

_____________­_______________________ * _ * _ * _ * _ * 

Pár žbleptů 3
_____________­_______________________ * _ * _ * _ * _ * 

Tři ospalci

Johanka je přesvědčená, že jí vidíme do hlavy. Proč se nad tím rozčilovat. Má to po mně. Já taky vždycky o něčem přemýšlím a pak zcela bez úvodu vypálím otázku plnou výrazů jako ten, ta, ono, tamto, a nikdo netuší, o čem to proboha mluvím. Ale já už jsem velká a tak obvykle nechápajícímu ihned podám vysvětlení. Johanka nikoli. Neobtěžuje se ani s tím, že by svou větu nějak přestavěla, či doplnila. Opakuje stále tentýž nesmysl jen víc a víc nahlas a je čím dál rozčílenější, jak je druhá strana natvrdlá. Tuhle v noci (2:15) byla čůrat. Po návratu vytrhla tátu ze spánku slovy: „Tati, jak to, že to tady není?“ „Co?“ zaznělo vykuleně. „No to, co by tady mělo bejt, ale není tu?“ objasnila. „Já nevím, co myslíš, Johanko“, snažil se říct tatínek trpělivě. Johanka už ale ztrácela s tím nekňubou nervy a tak málem křičela, když opakovala: „NO TO, CO BY TADY MĚLO BEJT, ALE NENÍ TU!!!“ „Já ti nerozumím,“ zvýšil hlas už i tatínek, ale dočkal se zase jen téže věty. Dali si to ještě dvakrát, což jen podpořilo vzájemné rozčilení. „Povíme si to ráno,“ zachránil nakonec tatínek situaci. Johanka se vděčně odebrala na lůžko a okamžitě zabrala. My nikoli. Vejrali jsme do stropu a dumali. Už nikdy jsme se nedozvěděli, co by tady mělo bejt a není tu.
10.5.2009
Read the rest of this entry »

 
16
Úno

Pár žbleptů 2

011
TD zmrzlina RET3
012

_____________­_______________________ * _ * _ * _ * _ *

Pár žbleptů 2.

Jak se tu probírám našim deníčkem, zjišťuju, že spoustu věcí musím vypustit. Skoro dva roky staré zápisky o začátcích mluvení našich dvojčat mi už dnes nepřipadají tak roztomilé. Vzhledem k tomu, že dodnes v tomto ohledu předvedly děti celkem mizivý pokrok, budu se soustředit raději na příhody. A začnu hned dvěma WC historkami, v nichž jako tradičně zaperlila naše Joe a její tatínek. Vlastně skoro celé to bude tentokrát tak trochu o ho-ně.

WC story 1
Read the rest of this entry »

 
10
Úno

Pár žbleptů

IMG_7777 2009.09.14 v parku 32 IMG_4389

_____________­________________________­__________________ * _ * _ * _ * _ * _ * _ * _

Pár žbleptů

Johančiny hlášky, frky a vejšplechty mají další pokračování a zvolna se nám do příhod zapojují i Tobík s Diankou. Žblepty už dlouho čekají v deníčku, až se s nimi konečně vytasím. Je toho hodně a, jak děti rostou, ztrácí to aktuálnost. Tak už nebudu čekat a sem tam něco vypustím.

Milující sestřička

Občas se mě lidi ptají, jestli Johanka na dvojčata nežárlí. Pokaždé jsem mohla s radostí odpovědět, že Johanka je zlatá, a nic takového u ní nepozoruju. Jenže jak to asi vypadá, když u toho nejsme?

Jednou v létě jsem něco dělala v chatě a oknem pozorovala děti, které si hrály na zahradě. V tom jsem se překvapeně zarazila, když Johanka z ničeho nic začala sedícího Tobíka ze všech stran zuřivě okopávat. Moc jsem toho neviděla. Oba z poloviny zakrýval roh domu, takže nebylo úplně jasné, co se tam děje. Ale působilo to spíš komicky než agresivně, protože to vypadalo, že se tomu Tobík chechtá. A tak mi chvíli trvalo zpracovat hlas, aby zněl přísně a houknout na Johanku, ať ho nechá na pokoji.

Okamžitě se zarazila a tvářila se přistiženě. Když přišla dovnitř, vyhubovala jsem jí, ale ona se bránila tím, že Tobík prý seděl Dídě na ruce a nechtěl ji pustit. (O účasti Dianky jsem zatím neměla ponětí.) „On jí seděl na ruce?“ nechápala jsem. „No ona ji měla v nočníku,“ vysvětlila Johanka a já vyprskla. Tak na to jsem se musela jít podívat.

Našla jsem ubrečenou Dídu, jak neustále doráží na Tobíka, který škodolibě trůní na nočníku. Aha, takže Johanka se snažila pomoct Didě, ale o co šlo jí? Nezbylo mi než přikovaného a vysmátého Tobíka ztěžka nadzvednout a přijít té záhadě na kloub.

A tam to bylo. Nebylo to zrovna to, co byste na dně nočníku běžně očekávali. Nejen že to tam nepatří, ale ty dvě věci dohromady se člověku tak nějak eklují. Ale kdo Dianku zná, určitě ví, jak moc to pro ni bylo důležité.
Tam na dně totiž ležel její dudlík ;-) 

léto 2008

_____________­________________________­__________________ * _ * _ * _ * _ * _ * _ * _

UFO

Joe koukala na pohádku, v níž létali nějací mimozemšťani.
Joe: „Tati, co to je?“
Táta: „To jsou ufouni.
Joe: „Co jsou to ufouni?“
Táta: „To jako že nejsou z naší zeměkoule.“
Joe: „A z jaký jsou koule?“ 

11.9.2008

_____________­________________________­__________________ * _ * _ * _ * _ * _ * _ * _

reKLAMa

Joe: „Hele tati, jak se jmenuje ta únava očí?“
„Co?“
„No jak stačí 2 kapky a únava je pryč…“
Tatínek se rozesmál: „Ty myslíš Visine?“
„Jo, Visine.“

16.10.2008

_____________­________________________­__________________ * _ * _ * _ * _ * _ * _ * _

Kouzlo

Joe přikrývala koš na hračky utěrkou, tajemně nad ním mávala rukama a pěla: „ČÁRY MÁRY, PODKOČÁRY, AŤ JE TADY ŇÁKEJ…….“(chvíli přemýšlela a pak na to přišla) „….NĚCO!
STANIŽ SE!“

17.10.2008

_____________­________________________­__________________ * _ * _ * _ * _ * _ * _ * _

jdi na Pár žbleptů 2

 
2
Úno

Sníh, kýbl, struhadlo a slzy

Právě jsme se vrátili z hor. Jezdíme rok co rok s verpetskou bandou na stejnou chatu v Dolním Dvoře. Pokaždé je to jiné. Jednou sleze v dešti všechen sníh, podruhé propukne horečková či střevní epidemie, jindy zas frčí úrazy nebo mě chytne revma v kolenou. Letos jsme tedy už počítali se vším. Přijela opět zaběhlá banda, jen přibylo zase pár dětí na úkor svobodných pařmenů. Viz foto, kde ještě 2 děti a 4 dospělí chybí, odjeli dříve.

Verpeťáci 2009.JPG
Read the rest of this entry »

 
11
Led

Kterak vzniká ukolébavka?

Já si to představuju asi takto. Maminka chová mimi v náručí, něžně mu brouká slovíčka jako „hajej, nynej, zavři očka a spi“, až z toho vznikne písnička. Jak se ale tvoří, když si jednoho dne prostě usmyslíte, že ji napíšete, a pak čekáte na ispiraci? Blbě. Základní melodii jsem dala dohromady celkem snadno, je prostá, houpavá, málo akordů. Ale text mne dlouho nenapadal. Chtěla jsem se vyhnout všemu, co je v ukolébavkách nejtypičtější, právě tomu „hajej a nynej“. Hrála jsem si tu melodii pořád dokola a sem tam mne napadlo nějaké slovo, které jsem pořád ne a nebyla schopná spojit s jiným do nějakého verše.

2009.01.08 nahaci na patre 6.jpg

Read the rest of this entry »

 
7
Led

A propos: Šťastný nový rok 2009

PF Litoshfam 2 copy 2.JPG
 
30
Říj

Hřbitovní záhada v předvečer helloweenský

Dnes se mi stala zvláštní věc. Teda zvláštní pro mne, pro osobu, která někde žije spousty let a pak okolnostmi zjistí, že svou čtvrť vlastně vůbec nezná. Cestou ze školky jen pár bloků od našeho domu jsem objevila hřbitov, o jehož existenci jsem neměla ani ponětí. Připadala jsem si jako v nějakém pohádkovém filmu ze staré Anglie. Kluk vyjde za roh do ulice, kterou šel už nejmíň stokrát, kráčí podél vysoké zdi a náhle v ní spatří dveře, o nichž by přísahal, že tu dříve nebyly, a ony ho dovedou do nějakého jiného světa, čtvrté, páté nebo kolikáté dimenze.
Read the rest of this entry »

 
3
Zář

Bez slonů není ZOO

IMG_4164.jpg IMG_4208.jpg IMG_4171.jpg IMG_4156.jpg IMG_4210.jpg Read the rest of this entry »

 
23
Srp

Heslo dne – Vyjdi ven!

2008.07.04 chata 055.jpg 2008.07.05 chata 091.jpg 2008.07.05 chata 057.jpg 2008.07.04 chata 156.jpg

Read the rest of this entry »

 
21
Čer

Johančiny vejšplechty

2008.05.30 Spain 052.jpg 2008.06.23 68.jpg 2008.06.03 Spain 025.jpg

Johanka nám roste a její hlášky se mění. Ubývá přeřeků a vytváření nesmyslných slov a přibývají její první úvahy, kombinace a myšlenky. Letos v lednu byly Johance 4 roky. Tak se mrkněme, co se za poslední půlrok v její hlavince urodilo.

Jednou jsme se chystaly s Johankou přečíst si nějakou knížku. Johanka mi ji vytrhla z ruky a povídá: „Já budu číst!“ „No ale ty neumíš číst, Johanko.“ „Umím!“ rozkřikla se. „No neumíš, půjč mi to, já ti to přečtu,“ přemlouvala jsem ji. „Umím číst,“ pravila ještě vzdorovitě, ale smutně, „jen nevím, co to znamená.“ únor 2008.
Read the rest of this entry »

 
25
Dub

Z našeho deníčku – Bohatá máma

Moje kamarádka Olga mi před narozením dvojčat věnovala krásný, vlastnoručně vyrobený zápisník. O pár měsíců později jsem do něj začala zapisovat všechny drobné příhody, postřehy a pokroky naších dětí. A tak si říkám, že vás nechám občas do něj nahlédnout.
Read the rest of this entry »

 
10
Srp

Johančiny frky

2007.06.17-25 10.jpg 2007.06.16 004.jpg 2007.07.17-20 036.jpg Litosaci.jpg Portret tatinka 17.8.jpg

Od posledních Johančiných hlášek už uběhlo půl roku a tak se mi jich tu zase pár nakupilo. Nejčastěji jsem zapisovala její zápasení s češtinou, ale občas nás osvěžila i jinými frky a výplody její dětské mysli. Například váha, to je v Johančině slovníku „váženice“, šňůra na prádlo „věšenice“, kdo ví, kde byl děda, když Joe hlásila, že je „na ohejbale“, nebo jak by asi vypadala dopravní nehoda, při níž by nás auto mohlo „zarazit“. Read the rest of this entry »

 
5
Dub

Policajtská pohádka

2007.04.05 portret lupice 002 copy.jpg

Dnes ráno nám vykradli auto. U našich dveří zazvonila Městská policie. Read the rest of this entry »</texy>

 
10
Úno

Johančiny hlášky

Sudoku.jpg 2007.02.07 JTD 006.jpg 2007.02.03 006 teplomet copy1.jpg 2007.01.17 004.jpg

Pravidelně si zapisuju, co z té naší holky vypadne. Nezachytila jsem sice všechno, co nás pobavilo, neb si vždycky naivně řeknu, to si musím zapamatovat, a už druhý den netuším, co to bylo. Ale něco málo jsem nashromáždila a tak vám to předávám, třeba se zasměje i někdo citově nezaangažovaný. Jestli vůbec netušíte, kdo Johanka je…(stejná slova od patnáctileté totiž moc vtipně nevyzní), …tak téhle byly letos v lednu 3 roky, má veliká kukadla, vysoký hlásek a krapet si šlape na jazyk, šišlá, ale u každé věty se tváří náramně důležitě.

Při čtení červené Karkulky, když už jsme falešnou babičku podrobili výslechu ohledně uší, očí i huby, povídá Joe: „…a babičko, proč máš tak veliký nohy?“ (29.9.2006) Read the rest of this entry »

 
3
Led

Křičte, dámy!

2007.01.12 trestanci 05.jpg 2006.12.10 portret family 27.jpg 2006.12.05 D&T 010.jpg

Když jsem rodila poprvé, zařekla jsem se, že příště budu vyvádět. Já totiž skoro celých 16 hodin před porodem v hořovické nemocnici tiše protrpěla, zatímco se za tenkými zdmi odehrávala tragická a hysterická představení, takové jednoaktovky typu „one woman show“. Read the rest of this entry »