www.radush.com

Zápis ze dne 1.8.2008

Posledních 10 dní bojujeme s tím, abychom konečně odnaučili Johanku v noci se počůrávat*. Musela se vzdát večerního mlíčka, se kterým pravidelně usínala, spí na igelitu a střídavě čelí ovacím i nešťastnému lamentování, proč nešla v noci na nočník. Na chatě je nás teď poměrně hodně, já, všechny děti, máma, Terča a Jéňa** a tak spím na verandě na gauči s dvojčaty a vedle na zemi na molitanu s igelitem leží Joe.

Ráno jsem ji musela pochválit, že prostěradlo zůstalo nedotčeno. Ovšem neradovala jsem se dlouho. Když se vzbudila Dída, sundala jsem jí plínu, aby si trošku provětrala prdelku, a odešla jsem jen na chvilku vedle. Už ode dveří kuchyně jsem při návratu ucítila podezřelý závan. „Dianka se pokadila!“ hlásila Johanka hbitě, ukazujíc směrem k molitanu na zemi. Rozplizlé hovínko, vyjímající se na růžovém prostěradle jako obrovská kaňka mne nechalo ještě klidnou, vždyť je pod tím igelit. Když jsem ale zaznamenala celý rozsah této malé katastrofy, nešlo přeslechnout mé nešťastné zavytí. Zasažená byla totiž nejen podlaha, ale i kniha Olgy Scheinpflugové, kterou jsem večer po prvních dvou stránkách na zem u postele odložila. A aby toho na mě „nebylo moc“, to vše ještě plavalo v malém jezírku bezpochyby Diančiných čůránek jako lívanec v javorovém sirupu.*** A to jezírko se stačilo ještě částečně ze strany vpít do pouze shora chráněného molitanu.

Čistým cípem prostěradla jsem rezignovaně utírala papírový přebal ještě žlutějšího, mnou později asi nikdy nedočteného „Žlutého domu“ chudinky Olgy a tragickým hlasem líčila jsem svůj úděl mámě, která celou tuto poledňákovskou situaci dementovala slovy: „Je vidět, že na literaturu sere už od malička.“

*asi za 14 dní se nám to podařilo
**ségra se synem
***americká snídaňová záležitost viz http://www.thefoodpornographer.com/?…