10
Srp

Johančiny frky

2007.06.17-25 10.jpg 2007.06.16 004.jpg 2007.07.17-20 036.jpg Litosaci.jpg Portret tatinka 17.8.jpg

Od posledních Johančiných hlášek už uběhlo půl roku a tak se mi jich tu zase pár nakupilo. Nejčastěji jsem zapisovala její zápasení s češtinou, ale občas nás osvěžila i jinými frky a výplody její dětské mysli. Například váha, to je v Johančině slovníku „váženice“, šňůra na prádlo „věšenice“, kdo ví, kde byl děda, když Joe hlásila, že je „na ohejbale“, nebo jak by asi vypadala dopravní nehoda, při níž by nás auto mohlo „zarazit“. 

Než se pustíte do čtení, vy, kdo jí třeba neznáte, představte si (foto napoví) tříletou, kudrnatou, hubenou blondýnku něco málo přes metr, někdy rošťácky a jindy dospěle se tvářící, jednu ručku založenou elegantně v bok, druhou obvykle s učitelsky zdviženým ukazováčkem a nožku nakročenou, hlavu malinko ukloněnou na stranu, když nám něco oznamuje či vysvětluje, nebo naopak zvědavá kukadla a pootevřenou pusu, když se snaží pochopit, o čem to vlastně mluvíme my velcí. Holčičku, pro níž je zatím nejdůležitější součástí garderoby zřejmě pyžamko, a která nikdy neváhá obohatit svou mateřštinu o nějaký ten nový výraz či tvar, nebo tu a tam použít celé věty, které slýchá od svých rodičů, při nichž nám v jejím znění dochází, jak jsme někdy směšní. 

Johanka se domáhala toho, abych s ní šla lepit samolepky do sešitu, ale já zrovna kojila Dianku, tak jsem jí řekla: „pojď sem“ a Joe na to „dobže, tak já pojdu“. 4.3.2007

Když Johanka byla u tatínka na klíně, blbli spolu a on ji neustále pošťuchoval, zahrozila: „Nech toho, nebo tě počůrám!“ 4.3.2007

„Johanko pojď, uklidíme tady, ať má maminka radost.“ přemlouvá tatínek, „Já tady chci mít bordel!“ ona na to. 4.3.2007

Snažili jsme se Johanku donutit, aby jedla také něco jiného než mlíčko, které pije na litry, a odmítli jí ho udělat. Vzala ovladač od televize a pravila přísně: „Když mi nedáte mlíčko, vypnu televizi!“ 4.3.2007

„Tati, namaluj mi panáčka, mně se nepodaří, on bude smutnej.“ 4.3.2007

„Mami, namaluješ mi pindíka?“ otázala se Johanka, která se poslední dobou zaměřila na rozdíly mezi námi. „To zvládneš sama, to je tatínek?“ na papíře byl namalován panáček s nohama bez rukou. „Jo.“ přivětila. „Tak ho namaluj jako menší nohu tady uprostřed.“ poradila jsem jí. „Ale tatínek má všechny velký!“ zahartusila. PS: nakonec nás namalovala všechny a nevynechala ani somatické detaily :-) viz obr. 27.3.2007

Monolog: "Až budu veliká, tak taky půjdu na chodbal a budu dělat chodbalistu, budu spocenej, tak se umeju a vezmu si pyžamko. 3.4.2007

„Já vám seberu ty ovladače!!!“ rozkřikla se jednou Johanka znenadání, „A proč?“ zajímalo tatínka, „protože s tím zlobíte!“ 8.4.2007

Omylem jsem utrhla kousek Johančina výtvoru z papíru. Rozčílila se: „Tys mi to roztrhla, já bych tě přetrhla!!!“ 29.5.2007

„Tati, pojď se mnou, já se tam bojím.“ chtěla se jít doma vyčůrat na WC. „A čeho se bojíš, Johanko?“ „No přece toho rámusu“ „Jakého rámusu“ táta na to. „No já ho neslyším, ale ty ho slyšíš.“ vysvětlila Johanka. (Malý princ by to možná pochopil) 30.5.2007

Zpěv: „Skákal pes přes oves, přes zelenou holku…“ 31.5.2007

„Maminko, dáš mi vodu, já budu malovat štětecem?“ „Myslíš štětcem?“ „Jo, štětkem.“ 4.7.2007

„Johanko, pojď se vysmrkat“ povídá tatínek. „Tatínku, počkej, já si musím vyndat ospalčíka.“ 4.7.2007

Joe se dívala na Krásku a zvíře. Předem jsem jí vysvětlila, jak prince zakleli ve zvíře a Kráska se ho musí naučit mít ráda atd. Když už jsem myslela na něco úplně jiného, zeptala se: „A dá mu houbičku?“ „Jakou houbičku?“ nechápala jsem. „No přece houbičku, aby se rozměnil.“ 10.7.2007

Poránu, všichni seděli u kafe (ve Rpetech), postavila se na lavici, aby ji nešlo přehlédnout, dala si ručku do pasu a vzdychla vážně: „Já jsem dneska nějaká zničená.“ 20.7.2007

„Johanko, nelez tam, nebo tam spadneš a bude po tobě.“ „Po mně?“ Nechápala Johanka. No místo Johanky tam zbude jen mastnej flek, vysvětlovala babička Zuzka, stále se vyhýbaje mluvit o smrti narovinu, netušila ovšem, že Johanka už je poučená: „A to bych umžela i s pyžámkem, viď že jo?“ 8.8.2007

Záporná věta od „Už tam skoro jsme“ zní: „Eště tady nejsme ani skoro.“ 11.8.2007

Jdi na předchozí Johančiny hlášky, či následující Vejšplechty.

 

One Response to “Johančiny frky”

  1. Ivana Š. Says:

    …směju se v kanceláři jako debil, až mě přišel zkontrolovat šéf, co že se děje tak vtipnýho, že nepracuju … suchar jeden…
    zdraví iš

    Odpověď: :-D :-D :-D díky za milý komentář. Jsem ráda, že to baví ještě někoho jiného než mě. Raduš

Do you dare to leave a reply ?

You must be logged in to post a comment.